Literární archiv Památníku národního písemnictví - Impuls

Vyhledávání:
IMPULS
(1966-1969)

Časopis Impuls vycházel v Praze v letech 1966-68 (respektive 1969) v nakladatelství Orbis, kde ho vydávalo Československé ústředí knižní kultury. V prvním ročníku vycházel jako měsíčník, v dalších dvou už pouze desetkrát za rok. Původní náklad byl 10.000 výtisků, snížil se ale postupně na 2.900. Časopis měl 80 stran, prodejní cena byla 5 Kčs.
Po celou dobu vydávání byl šéfredaktorem František Buriánek, tajemníkem redakce (s jehož jménem se v redakčním archivu setkáváme nejčastěji) promovaný novinář Evžen Hnátek, sekretářkou Zdena Horáková; redaktory byli (podle smluv nebo jmenování Československým ústředí knižní kultury, dochovaných v archivním fondu), Vítězslav Rzounek (který je uváděn i jako zástupce šéfredaktora), Milan Blahynka, Jiří Čutka, Jaroslav Kaňa, Miloš Pohorský, Jiří Marek a Miloš Vacík. Grafickou úpravu časopisu zajišťoval Stanislav Maršo.
Časopis Impuls vycházel s podtitulem Měsíčník pro literární kritiku a teorii (a to i tehdy, když se vydávání omezilo na deset čísel do roka), měla to být kulturně-politická revue, která se měla zabývat uměleckými proudy, především literárními, a kritickým hodnocením umělecké tvorby (nejen literární). Zdůrazňovala se soustavnost sledování knižní produkce - domácí i zahraniční - a s tím související soustavnost pěstování literární kritiky. Časopis usiloval o odbornou úroveň, ale chtěl mluvit srozumitelnou a živou řečí k široké obci čtenářů, kteří mají zájem o literaturu a literární kritiku. Otiskoval hlavně reflexe umělecké tvorby, nikoli přímo tvorbu samu - pouze jako doprovod, ilustraci teoretických či sekundárních textů. Časopis se proklamativně měl věnovat socialistické literatuře, kontinuitě jejího vývoje s meziválečným obdobím (Buriánek), jejím perspektivám i teoretickému zázemí ve spojitosti právě s meziválečnou literární tvorbou i kritikou (úvod v prvním čísle časopisu) a také pěstování marxistické literární kritiky. Dalším úkolem, který si časopis uložil, bylo zhodnocení tvorby, teoretického myšlení i kulturní politiky posledních dvaceti let, tj. od konce 2. světové války.   
„Důvodem k jeho (Impulsu) vzniku byla skutečnost, že dosud chyběl typ literárně kritické revue, která by umožnila soustavné rozpracovávání a rozvíjení principů marxistické estetiky a kritiky a stala se základnou pro marxistickou tvůrčí diskusi o těchto otázkách. V rámci tohoto poslání má ovlivňovat československou literární tvorbu v duchu socialistického realismu, dále rozpracovávat otázky marxistické literární kritiky, vyjasňovat vztah tradičně demokratického charakteru československého umění a literatury k modernosti, zkoumat a vykládat podstatu ideově a stranicky angažované meziválečné avantgardy, sjednocovat v duchu linie stranické kulturní politiky mnohotvárný proud soc. real. umění, podrobovat marxistické kritice současnou uměleckou produkci a sledovat českou a slovenskou literaturu v kontextech světové pokrokové literatury, informovat seriózně a ze stranických pozic o světových proudech v umění.“ (Politicko-ideový program a zaměření časopisu - z přihlášky k registraci periodického tisku, Oznámení o změně v periodicitě tisku, jaro 1967; LA 85/69/1585)
Přihlášení se k marxistické estetice a marxistickému chápání literatury jen potvrzoval výběr ze soudobé literární produkce. Ten se rozhodně neorientuje na novou vlnu 60. let, naopak je zřejmá „preference realistické poetiky a čtenářské přístupnosti“, jež byly spolu se společenskou funkčností akcentovány i v recenzích či rozhovorech s autory (B. Dokoupil, Impuls - heslo ve Slovníku českých literárních časopisů, periodických literárních sborníků a almanachů 1945-2000; B. Dokoupil, P. Hruška, T. Kubíček, M. Přibáň, R. Svoboda, M. Zelinský, Host-Votobia, Brno 2002).
Další charakteristikou Impulsu byla záměrná neprogramovost, to, že časopis nevydávala nějakým pevným názorem či vyznáním spojená skupina lidí, která by tento svůj názor prosazovala a nepřijímala jiné názory. Impuls se tak bránil „skupinkovému sektářství“, které neumožňuje spravedlivé vidění a poznání uměleckých hodnot, a dával přednost samostatným vyhraněným názorům jednotlivců. Možná měl tento postoj signalizovat i jakousi pokoru vůči literatuře, hledání bez předem uzavřených závěrů („je lépe začínat otazníky než vykřičníky“ F. Buriánek, Literární noviny, 9. 4. 1966).
Časopis udržoval stálou strukturu jednotlivých čísel. Otevíralo ho několik obsáhlejších (někdy i na pokračování do několika čísel rozdělených) teoretických statí („zásadních problémových studií“), týkajících se literatury v nejširším pojetí, např. i kulturní politiky. Pravidelně následoval rozhovor se spisovatelem nebo jeho vlastní reflexe literatury v rubrice Vyznání, od 1. čísla 1967 „Pohled do dílny“, doplněné většinou ukázkou jeho aktuální tvorby („hlasy tvůrců“). Oddíl Kritika zahrnoval několik obsáhlejších rozborů, následovalo přibližně deset stránek kratších recenzí (15 až 29 jednotlivých textů) aktuálních knižních titulů (původní české tvorby i překladové literatury; projevuje se tu snaha o mapování i slovenské knižní produkce). Rubrika Na okraj doby se od 8. čísla prvního ročníku objevovala se jménem Dokumenty - byly zde otiskovány například starší autentické texty, tvořící doprovod k teoretickým článkům ve Statích (přepis rozhlasové besedy o P. Bezručovi v čísle se statí V. Kubálka O literatuře slovem mluveným, ukázky z českého a slovenského tisku 20. a 30. let v čísle věnovaném československým literárním vztahům - 9/III apod.) V rubrice Rozhledy byly umísťovány texty přibližující kulturní, literární či literárněvědnou situaci v zahraničí (např. ve Slovinsku, v Polsku, ve Francii, ale i ve Spojených státech amerických) či osobnosti mající co do činění s literaturou, zkrátka informace o „důležitých událostech v literárním světě“.
Je zřejmá snaha o tematické pořádání jednotlivých čísel; některá témata se ale ukázala jako nosnější, proto se zavádí příležitostná rubrika Diskuse, v níž se na ploše několika čísel objevují články reagujících či oslovených autorů nebo literárních pracovníků (např. v druhé polovině prvního ročníku diskuse o experimentu v literatuře, realismus v literatuře v čísle 12/66, literatura a čtenář v první polovině ročníku 1967, jubilea Petra Bezruče a F. X. Šaldy také ve druhém ročníku nebo téma táhnoucí se vlastně celým časopisem: literatura pro děti a mládež či literatura a literární výchova ve škole).  
„Vážné čtení“ bylo prostřídáno karikaturami, epigramy a kreslenou satirou s literární nebo obecněji kulturní tematikou (kresby V. Zábranského, V. Renčína, V. Reichmanna, I. Steigera ad., epigramy Jaroslava - Jaroslava Vojtěcha).
Časopis Impuls skončil třetím ročníkem, v lednu roku 1969 vyšlo deváté číslo třetího ročníku (tedy vlastně ještě za rok 1968), 10. února pak poslední, 10. číslo. Příčinou zániku bylo, že Impulsu vypověděly spolupráci Tiskařské závody Rudého práva, kde byl tisknut. Časopis s vysokým, i když postupně sníženým nákladem byl pro tiskárny, které vyráběly hlavně deníky, technicky náročný, měl pro ně příliš publikační, knižní charakter a vyrábět nechtěly už ročník 1968. A tak přesto, že po mnoha peripetiích se nakonec podařilo zajistit peníze od ministerstva kultury na další ročník, oznámily tiskárny RP, že „volná kapacita pro časopis Impuls v roce 1969 v tiskárně není“. Redakce Impulsu nesehnala jinou tiskárnu, a vydávání časopisu tak skončilo. 

Fond časopisu Impuls v Literárním archivu PNP
       
Redakční archiv byl Památníku věnován po zastavení Impulsu v roce 1969. Jedná se o dosti rozsáhlý fond - na to, že časopis vycházel pouhé tři roky. Datace jednotlivých archivních položek ale přesahuje časové rozmezí, kdy Impuls vycházel, nejstarší jsou už z poloviny roku 1965, kdy se vydávání teprve připravovalo, na opačném pólu je datace ze září roku 1969. Tehdy časopis už nevycházel, ale ještě se vyřizovaly úřední resty - doplácely se honoráře - a stále ještě přicházely objednané knihy, dodací listy se datují ještě do podzimu 1969.
Tato objemnost je zapříčiněna pečlivým schraňováním (zdá se) veškerých dokladů, které se v redakci objevily, ať už jde o kopie odeslaných dopisů, o dodací listy recenzních výtisků knih, vyúčtování do redakce nakoupené kávy a utěrek či vzkazy pro sekretářku od tajemníka redakce.
Nachází se zde početný soubor dokladů, obsahující redakční korespondenci (která se dost dobře nedala zařadit do oddílu korespondence - šlo například o interní zprávy či pokyny nakladatelství Orbis, pod které Impuls patřil) a doklady týkající se provozu redakce, běžné denní agendy, či zaměstnanecké smlouvy s jednotlivými pracovníky redakce.
Velice zajímavé jsou záznamy redakčního kruhu  z jeho zasedání - v zápisech ze schůzí je možné sledovat vývoj koncepce časopisu, práci na kompozici jednotlivých čísel, konkrétní připomínky ke konkrétním textům, které byly (nebo naopak nebyly) nakonec otištěny, jak by se měly před otištěním upravit či kam zařadit.
Dále zde jsou účetní doklady týkající se honorářů, soubor dodacích listů ke knihám (většinou šlo o recenzní výtisky), soubor vládních a úředních pokynů pro tisk a drobnosti jako soupis jubileí sovětských spisovatelů pro rok 1967, návrh textu propagačního letáku pro Impuls a adresář odběratelů stálých výtisků (jimiž byly hlavně funkcionáři ÚV KSČ).
Rozsáhlý oddíl redakční korespondence se v části korespondence s jednotlivci skládá z dopisů psaných (spolu)pracovníky redakce nebo jim určených či z početné skupiny dopisů lidí, kteří nabízeli své práce k uveřejnění v časopise (jeho spolupracovníky se ale většinou nestali, o čemž svědčí připojené kopie jim zaslaných odmítavých odpovědí). Korespondence s korporacemi obsahuje dopisy vyměňované téměř výhradně s nakladatelstvími (mezi nimi je i hodně nakladatelství zahraničních, např. z Londýna, Paříže, Berlína či Mnichova) nebo s úřady či stranickými orgány, které měly nějaký vztah k časopisu. Odeslanou korespondenci tvoří kopie (průklepy) dopisů. Na mnoha dopisech jsou rukopisné poznámky členů redakce Impulsu, převážně se jedná o instrukce jak s daným dopisem nebo příspěvkem pisatele dopisu naložit, v soupise na ně zvlášť upozorněno není.
V dalším oddíle fondu jsou obsaženy rukopisy, většinou se jedná o texty otištěné v Impulsu. Například Mukařovského odpovědi do rozhovoru nebo stať o soudobé srovnávací vědě literární, rukopisy několika Seifertových básní (Nové zámecké schody, Peronní lístek, Květen), rukopis povídky Bohumila Hrabala Morita o zavraždění Anežky Hrůzové, studie Josefa Hiršala O poezii přirozené a umělé, studie Bohumily Grögerové Fónická poezie ad.
Dále jsou tu tisky, mezi nimi například propagační materiály Impulsu, nabídkové letáky knih, Rezoluce XIII. sjezdu KSČ k naléhavým otázkám dalšího rozvoje socialistické kultury, seznamy oceněných knih a autorů ad.; výstřižky z tisku týkající se Impulsu (většinou recenze nebo vůbec reakce na Impuls, a to hlavně z počátků jeho vydávání, z roku 1966), další výstřižky z tisku; dokumentace reakcí na Impuls v zahraničním tisku.

Fond byl už částečně uspořádaný přímo z redakce, podle toho, jak jednotlivé dokumenty přicházely, jak se s nimi pracovalo a jak byly zařazovány do archivovaných složek. Toto původní uspořádání bylo částečně zachováno, jednotlivé archiválie nejsou tedy roztříděny úplně přesně podle přísných kritérií, ale jsou zčásti ponechány tak, jak byly seřazeny už v redakci. Může se tedy objevit například jeden typ dopisu jednou mezi doklady, jindy v korespondenci, protože tam byl umístěn původně, v době, kdy byl aktuální. Dále např. zůstaly zachovány konvoluty výpisů honorářů, které byly v redakci pečlivě ukládány za každý rok. Stejně bylo tímto původním uspořádáním ovlivněno i  zpracování korespondence: u korespondence jednotlivých osob byly ponechány jako jedna jednotka (s přílohami) dopis a další věcně se jej týkající přílohy. Jedná se např. o dopis a odpověď na něj, průvodní dopis k nějakému zaslanému textu, komentář tohoto textu a odpověď na první dopis, kopie odeslaného dopisu s konceptem nebo dopisy dokládající situaci, kdy byl nějaký text zaslán Impulsu, ale s adresou jiného časopisu, který tento text s původním dopisem a vlastním vysvětlujícím dopisem přeposlal Impulsu na správnou adresu. (Tyto jednotlivé dopisy jsou pak zařazeny podle nejstaršího data, tedy podle dopisu, který inicioval „vznik jednotky“, byl na počátku situace.) Stejně tak zůstaly na původním místě i přílohy, které s dopisem zdánlivě nijak nesouvisejí, ale byly k němu připojeny původně a oddělením od něj by už úplně ztratily smysl. Vznikají tak jednotky s více přílohami, ale nerozbíjí se kontinuita a zůstává zachován kontext (a my si můžeme lépe představit fungování redakce).
Pokud korporace během doby, kdy probíhala vzájemná korespondence s redakcí Impulsu, změnila název (například Východočeské nakladatelství se přejmenovalo na Kruh, Svět Sovětů na Lidové nakladatelství ad.), jsou jednotlivé položky řazeny do téže složky pod novější titul, s odkazem na název původní (starší).

Fond časopisu Impuls je uložen v Literárním archivu Památníku národního písemnictví pod přírůstkovým číslem LA 85/69 v deseti kartonech.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace